pátek 26. prosince 2014

1:29

"Moje máma říkala, že po druhé ráno se nikdy nic dobrého nestane." Ted Mosby, nebotaknějaktobylo

Dvě hodiny ještě nemáme, a tady nejde o život, tak proč to nezkusit. Stejně sem nikdo ani nepáchne. Nevím, co mě to zase popadlo. Začalo to tím, že jsem objevila blog jedné holky ze školy. Její články sestávaly převážně ze tří řádků o hovně + milion jejích fotek typu semfaktmodelka. No, po chvilkovém pozastavení nad tímhle veledílem + probráním to s kámoškou, kdy jsme došly k závěru za prvé jak může být někdo tak tupej a za druhé jak tyhle kecy můžou někoho zajímat (no asi zajímají, komentářů měla poměrně dost), jsem si uvědomila jednu věc - vždyt já mám taky blog. A co když tak, jak já jsem objevila její blog, najde někdo ten můj. No tak co jsem udělala, zapátrala v paměti jak se asi jmenoval, přihlásila jsem se (díky bohu google, že sis to heslo pamatoval) a smazala ty největší srance a svoje fotky. Pak jsem si přečetla ty menší srance a došla k názoru, že to až tak moc velký srance nejsou. Jakože ne, že bych za to měla dostat Nobelovku za literaturu, aleee...čekala jsem, že to bude horší, vzhledem k tomu, že jsem to psala asi před dvěma lety. No a vzpomněla jsem si taky, že to bývalo docela fajn, občas něco napsat. Sice mě prvotní nadšení po chvíli zase přešlo, poněvadž mnohokrát bylo doprovázeno nulovým zájmem (asi jsem psala málo komentářů koukni na můj blog :(), ale i tak. Možná to bylo tím, že tyhle moje nápady vznikají obvykle v podobných časech, jako dnes. Možná bych udělala líp, kdybych už si konečně pustila ten film, co jsem si tak před měsícem stáhla. Vlastně mě tak napadá, že už nejsem vůbec filmovej typ. Jakože jít do kina na nějakou pecku v 3D, to jo, ale pustit si tak doma z nudy film v posteli? Brrr. Asi mě z toho vyléčil můj předchozí vztah...

Prej předchozí :D Žádnej předtím nebyl a žádnej další nemám (forever alone). Tak jinak, vyléčil mě z toho nejspíš můj jedinej vztah. Vážně, začala jsem tohle postelový sledování filmů ze srdce nenávidět (jakožto později i mého filmového partaka/"přítele", ale do toho se ted pouštět raději nebudu). Jako ono je fajn, udělat si jednou do měsíce, možná i jednou za 2 týdny bych to ještě skousla, takovej ten pohodičkovej den v posteli u filmů. Ale u dobrejch filmů! Jenže když to po vás někdo požaduje pomalu obden, víkendy nevyjímaje a navíc jak vám po čase ty dobrý filmy dojdou a on je ochotnej se dívat na každou pí...ne příliš kvalitní kinematografii, začnete to nenávidět. A pak, po větě "Tak kouknem na ty Babovřesky, já jsem to ještě neviděl." máte strašné nutkání vzít tu basebalovou pálku co půjčil vašemu bratrovi a mlátit mu vší silou do hlavy...
Když nad tím tak přemýšlím, možná, kdyby náš vztah trval ještě o trošku dýl, musela bych ted chodit na nějaká sezení...

No, a kam jsem se to zase dostala.
Měla bych jít spát.
Zítra si to přečtu a budu vážně uvažovat o tom, jestli je se mnou vše v pořádku...


Možná to ale není úplně od věci, občas něco napsat. Ono totiž si celou dobu nalhávát, že jste úplně v pohodě a pak napsat pár řádků a zjistit, že jste vlastně naprosto labilní osoba trpící nárazovými depresemi, pocity beznaděje a touhy ubýt někoho sportovním náčiním, je opravdu osvěžující způsob trávení volného času.
A nebo jenom melu z hladu, nejradši bych šla na balkon a vyjedla zbytek z té krabice s cukrovím. Ale to bych pak byla tlustá a hnusná a forever alone.

Já jsem vážně případ :D
Dobrou :-*

sobota 27. července 2013

TAG: Co kdybych...

Ahoj! :)
Jelikož nějak nemám sílu přemýšlet a napsat něco smysluplnného, rozhodla jsem se aspon vyplnit tenhle TAG. Našla jsem ho u Mesmerize a líbil se mi. Takže bez dalších keců, dáme se do toho!


Co kdybych...
...nestudovala obor, který studuji? Ha, prý obor. Jsem na gymplu. Pořád se přesvědčuji, že to byla správná volba, protože jinak bych tam nepřežila :D Kdybych studovala něco jiného, pravděpodobně by mi to dost ulehčilo život. Byla bych zaměřená na určitý okruh věcí a nemusela bych se učit od všeho něco a možná, moožná bych pak dokonce i něco uměla :D Jenže bych riskovala to,že si v posledním ročníku uvědomím,že k tomu nemám absolutně žádný vztah a chci v životě dělat něco jinýho. A jakej obor bych studovala? Pravděpodobně bych šla na obchodku, to byla i moje druhá přihláška na SŠ ( a popravdě jsem pro ni byla skoro do posledního týdne rozhodnutá...), což sice není tak omezující, ale např. na medinu bych asi měla dost těžký se dostat.

...se neomezovala v jídle? Ráda bych řekla, že se nijak neomezuju, ale není to tak docela pravda. Ne, nedržím žádnou dietu a jím si v podstatě co chci, ale vím, že bych toho dokázala sníst mnohem větší množství. I když je pravda, že byla doba, kdy jsem dokázala sníst Milku na posezení a ted už je mi po 2 páscích blbě a bolí mě zuby:D, ale i tak bych něco, co mi chutná dokázala jíst furt. Jako určitě bych se nestala nějak morbidně obézní, protože přece jenom se celkem hýbu, ale určitě bych se svou postavou nebyla spokojená (to sice nejspíš nebudu nikdy, ale momentálně kvůli tomu nepropadám /nijak zvlášt:D/ depresím, takže cajk :D)

...neutrácela tolik za doplnky? Popravdě, já za doplnky nijak zvlášt neutrácím. Teda když beru doplnky jako šperky, kabelky, kosmetiku apod. Jasně, kupuju si tyhle věci, ale nijak zvlášt za to neutratím. Já mám problém s tím,že utrácím kudy chodím :D Jedu vlakem za spolužačkama ze školy a hned kilčo pryč, zajdeme si na kafe, třeba do čajovny na vodnici, někam na jídlo a přijedu domů a třeba pětikilo pryč a já si říkám za co sem to sakra utratila? Nebo jdem s D. do kina, jen si někam sednou s kámošema, prostě ty prachy mizí a mizí! :D NECHÁPU! :D

...si měla vybrat jeden kosmetický produkt, kterým bych chtěla být? Nijak zvlášt netoužím být kosmetickým produktem, takže vážně nevím :D Ale asi nějakým hoodně drahým parfémem s tou nejúžasnější vůní na světě (ano, jsem skromné děvče O:))

...nežila v ČR, bydlela bych...spousta lidí by nejspíš chtěla na nějaký kouzelný místo, tak já vás asi sklamu. Žila bych v New Yorku v bytu nad barem jako Ted Mosby (HIMYM) a tam bych každej den chodila se svýma kámošema a žila bych si svůj Americkej sen.

...mohla vynechat jednu nezbytnou činnost během dne? Tohle není sice jedna činnost ale...bylo by to ranní chystání a nestíhání. Prostě tu část Chtěla bych se probudit namalovaná, vysprchovaná a učesaná a čekalo by na mě nachystaný oblečení, který by se mi líbilo. A taky snídaně, džus a kafe. A moje škola by nebyla vzdálená 30km, ale 30 metrů. Ach, to bych snad i začala mít ráda rána!

...poslechla radu mých rodičů? No, byla bych určitě dokonalé dítě. Ale asi jsem si prostě musela projít tou sérií neposlechnutí, abych začala poslouchat :D:))

čtvrtek 18. července 2013

Chtěla bych mít SEN


by IVYangelica (http://ivyangelica.deviantart.com/)
Dneska krátce a trošku pesimisticky...
Ne, že by se mi sny nezdály. Zdají a často. Ale takhle to nemyslím. Chtěla bych mít nějaký sen, jako životní cíl, něco, co by mě pohánělo, dávalo mi to sílu a odhodlání se zlepšovat. Někdo se chce stát doktorem, čili dostat se na medicínu a úspěšně ji vystudovat. Ví, co od života chce a může se na to náležitě připravovat už v nižším věku. Někdo rád píše, tak rád, že by se tím jednou chtěl živit a proto píše a píše a je neustále lepší a lepší. A těch příkladů by mohlo být tolik. Jenže co člověk, co neví, co by chtěl v budoucnu dělat? Co člověk, který v ničem nijak zvlášt nevyniká? Člověk, jako jsem já.
Mým hlavním problémem je, že mě láká strašně moc věcí. Chtěla bych cestovat, poznávat nová místa, pracovat v zahraničí. Chtěla bych studovat jazyky. Chtěla bych i hodně vydělávat. Chtěla bych mít titul a být zubařkou nebo architektkou. Chtěla bych být manažerkou obrovské firmy. Taky mě láká podnikat. Třeba vlastnit hotel! Aaaa, to by bylo skvělý. Jenže jak můžu pro tyhle sny něco udělat, když jich je tolik. Kdybych se zaměřila na jeden, začala bych mít pak pochyby a už by nebyl čas zaměřit se na jiný.
Achjo, co s tím? Začínám z toho být nervozní čím dál víc. Taky proto, že na konci druháku si musíme vybrat semináře a co když si ted řeknu, že chci jít na vysokou s nějakým humanitním zaměřením a pak ve čtvrtáku zjistím, že bych raději tu medinu. Jenže co když to bez semináře z bioly a chemie nezvládnu??
Je mi z toho na nic, potřebuju nějakou radu nad zlato!

středa 17. července 2013

Moje čtení na dovolenou + po letech v knihovně

Tak tohle jsem já za 2 tejdny nezdravě vystavená na
slunku minimálně 5 hodin denně :D Netuším však, proč mám zelený vlasy a jsem žlutá ?! :O
Dneska jsem byla po dlouhé době v knihovně. A když říkám po dlouhé době nemyslím třeba po měsíci, po dvou, ale tak po třech letech :D. Ne,že bych nečetla ráda. Před těma 2-3 rokama jsem tam chodila poměrně často. Jenže pak začala ta moje poblázněná puberta a nějaký čtení mi připadalo jako ztráta času. Když se to se mnou tak trošku uklidnilo všimla jsem si, že máma doma 2 nevrácený knížky. Musela jsem tam mít dluh jak blázen (no tak moc dramatický by to zas nebylo, ale prostě nechtěly se mi za to ty prachy dávat:D). A tak jsem vymyslela lest! :D Shodou náhod knížky, které jsem měla doma, si chtěla půjčit jedna má spolužačka. No a tak jsem jí je dala a že je vrátí ona. Avšak i po této vychytávce se mi do knihovny nijak zvlášť nechtělo. Ne,že bych si nechtěla nic půjčit, spíš mi bylo jasný,že se na ty knížky bude vyptávat a já prostě nesnáším nepříjemný situace (další položka na seznamu - naučit se zvládat nepříjemné situace!!!!). A tak jsem do knihovny dloooooouho nešla. Ne, že bych za tu dobu vůbec nic nepřečetla, ale pravda, žádná sláva to nebyla. No, alespoň jsem konečně přečetla svou kompletní sbírku Harry Potterů + nějaký mamčiny knížky a Písen o Cidovi na referát do školy. Tolik k mé četbě v období cca od 13 do 16 let. Nicméně za 2 týdny jedeme na dovolenou a já se nehodlám při smažení na slunku nudit. Protože já se chci smažit, ale zároveň mě to fakt nebaví :D. A tak jsme zašly s mamkou do knihovny a začaly jsme půjčovat na její kartičku. Vůbec jsem netušila, co si půjčit. Jak jsem se o ty knížky nezajímala, zjistila jsem, že snad ani neznám nějakýho dobrýho současnýho autora. Jediný jméno, který se mi vybavilo byl Stephen King a toho jsem jaksi nemohla objevit. A knihovnice jsem se ptát nechtěla. Za 1. je to baba protivná, za 2. jsem se bála, že mě pozná (což snad ani není možný, musím se sebou fakt něco udělat!!!:D). A tak jsem zkusila vsadit na zcela neznámé autory. Proto jsem taky hned po příchodu domů začala brouzdat po netu, co že jsem si to vlastně půjčila. A k mému milému překvapení jsem zjistila, že podle většiny recenzí celkem čitelný knížky! 


Tak toto jsou první 2 z mé čtyřčlenné sestavičky partáků na dovolenou. Tohle měly být na rozdíl od dalších dvou takový oddechovky. První, Jak holky přicházejí o iluze aneb anatomie mýho prvního kluka od Darii Snadowske by podle recenze u Diggy neměla být obyčejná holčičí sladárna, ale docela sranda. Druhý kousek Simpsonovi filozofie & Homer myslitel jsem popadla především kvůli mé lásce k této žluté rodince. a Taky by mohl být zajímavý. Recenze jsou však už trošku rozporuplné, některé tvrdí, že čekaly víc zábavy, no, nechám se překvapit.
Další dvojice je z trochu jiného soudku. První knížka od německé autorky Krystyny Kuhn se jmenuje Hra Údolí a měl by to být poutavý, dobrodružný a temný příběh. Tak uvidíme. Asi nejvíc se těším na poslední knížku s názvem Inkarceron. Po shlédnutí recenze od Rodaw se už fakt nemůžu dočkat. Žánr knížky je dystopie a byla oceněna jako nejlepší kniha pro mládež 2009 podle The Times. No to snad ani nemůže zklamat! (doufám :D)

Tyjo, koukám, že jsem se rozepsala trochu nad očekávání. Plánovala jsem krátkej, stručnej článek o tom, co jsem si půjčila a hele, co z toho vylezlo :D Tak pokud jste se mýma kecama prokousali až sem...ehm...děkuju, nečekala jsem to :D. 
Ok, už mlčím. Teda, už nepíšu.
Jen poslední slovo - čáááááu :D

pondělí 15. července 2013

Hloupé předsudky

- - - článek je z mého starého blogu cawai.blog.cz - - -
- - - obrázek = moje tvorba ^^ - - -

K napsání tohoto článku mě přiměla jedna věc, která se mi stala zhruba před půlrokem. Měli jsem výtvarku, na kterou máme trošku zvláštního učitele. Je to magor, rád nám pokládá různý filozofický hádanky apod. Jednou nám dal zase jakousi svou hádanku, už si na ni nevzpomínám. Když nám prozradil tu "úžasnou" pointu (která mi bud unikla nebo to bylo fakt tak trapný :D -.- ) spolužačka řekla, že to nechápe. Na to se na ni otočil spolužák (kterého mimochodem nemám nijak v lásce...) a řekl "Tak to bys neměla sedět tady ale naproti."
Abych to vysvětlila. Naproti naší škole je SŠ technická a obchodní. Vyučujou se tam takový obory jako mechanik, elektrikář apod. No a jak jsem jinak vcelku nekonfliktní typ, to co řekl mě dost na*ralo...říkám mu, jestli si jako myslí, že když se dostal sem tak sežral moudrost světa a o co,že jsou tam někteří chytřejší jak on. Dobře, možná se to dalo říct i v klidu, jenže mě tyhle věci strašně vytáčí. Jo, mám naši třídu ráda, ale prostě je to gympl docela prestižní,takže se dá očekávat,že se nevyhnu tomu být ve třídě s takovýmahle "chytrákama". Jasně, ve škole jim to pálí ale postavte je před cokoliv, co vyžaduje manuální zručnost (včetně holky ;D) a jsou bezradní. Prostě když příroda někde přidá, často taky někde ubere...

Ale konečně k hlavní myšlence tohole článku - předsudky. Je to jedna z věcí, kterou opravdu nemůžu vystát. To, jak někdo někoho soudí podle toho, kam chodí na školu, kde bydlí, kolik má peněz...a ani je nenapadne, že tohle nejsou faktory, podle kterých se vytváří osobnost.

• Stejně jako může být kluk,co dělá učnák pěknej primitiv, kterýho zajímá jenom kdy se zas zhulí a kterou holku na příští pařbě opíchá tak může být jeho spolužák inteligentní člověk, kterej jednou třeba začne v daným oboru podnikat a bude vydělávat klidně víc než vysokoškolák, kterej sice perfektně zvládá veškerý učivo, ale když se má postavit na vlastní nohy a začít pracovat je v koncích.

• Stejně jako každej, kdo bydlí na vesnici není vidlák, tak ani každej Pražák není namyšlenej helééé a viď kretének (ale zas jako debilní kecy Pražáků pobavily neřikam,že ne :D)

• A taky každej, kdo nemá značkový i fusky nemusí být hned socka a ten, jehož rodiče mají peníze a vilu s bazénem nemusí být rozmazlenej parchant. To vážně chce lidi soudit za to,z jaké jsou rodiny? To se vážně chcete smát někomu, kdo starej mobil a oblečení po starší ségře, když je klidně možný, že vy jednou budete vytírat podlahu ve firmě, kde on/ona bude šéfovat?

•A každej Arab je terorista, Rus komunista, Němec nacista a Američan obézní imbecil?

Proto mě tak vytočilo co řekl...
Těch příkladů bych mohla uvádět tisíce,ale myslím,že snad všichni pochopili, co se snažím říct...

A jestli tohle nestačilo jako argument mám poslední radu. Jděte k zrcadlu a pečlivě se prohlídněte. Nevidíte nic, na čem by se dal založit nějakej předsudek? Ne? Tak se zamyslete. Není nic, co máte, nemáte, co jste kdy udělali nebo neudělali a podle čeho by vás lidé, kteří vás ani neznají, mohli soudit? Věřte,něco se nejde. Vždycky ;)

Co mi hlava nebere I.

Zdarec.
Jako asi pro každého, i pro mě na světě existují určité věci, které mi prostě hlava nebere. Nechci se ted ale zabývat věcmi typu "jak funguje vesmír", "ufo" a podobně. Jasně, že ani toto mi hlava nebere (a spoustu dalších věcí, až byste nad tím žasli :D). Ale já se chci zabývat něčím, co je mi trochu bližší, a to chováním lidí. Tentokrát to nechci brát nějak moc vážně, není to nějaký zásadní problém společnosti (o tom třeba příště:)), ale i tak mám potřebu můj názor někomu sdělit...
Přesto, že jsem holka, budu ted na své pohlaví házet trochu špíny (jako na ostatní holky,dívky,ženy, chápete:D). Nechci znít nějak povrchně,ale mezi námi je spousta takových, které po vizuální stránce příroda pravda moc neobdařila. Já věřím tomu, že vždy s tím můžete do jisté míry něco udělat, ale někdy to prostě i přes veškeré snažení není žádná sláva. Tím však nechci vůbec nikoho soudit podle vzhledu! Je pro mě sice důležitý, přesto před ním upřednostnuji jiné hodnoty. Jde ale o tohle - co mi hlava nebere je to, když holka, žádná krasavice, která o sebe navíc ani nedbá, brečí, že ji nějakej pěknej kluk nechce. Ale co, sakra, čeká? No fajn, tohle bych ještě jakž-takž pochopila. JENŽE! O tuhle samou holku má pak zájem jinej kluk. Hodnej, milej, chytrej, jenže ne úplně krasavec. A ona ho odmítne, protože se pořád vidí s tím svým princem, modelem, přesto, že je to možná pěknej idiot.

No, na celkové vystižení toho, co se vám snažím sdělit, jsem vytvořila krátký meme komiks (nebo já nevím, jestli je tohle meme, nikdy jsem nepátrala po tom, co to vlastně meme je, prostě něco ve stylu těch otravnejch obrázků na facebooku :D)


Co si o tom myslíte?
Možná se mnou nesouhlasíte, ale tohle je můj názor :) Rozdílné názory jen uvítám, třeba se na to dívám špatně, co já vím... 

pátek 12. července 2013

První

Když něco děláte poprvé, málokdy se stane, že je to ideální. Málokdy se stane,že je tovůbec dobré. První den, kdy vyjdete nalíčená ven, první pusa, první zkušenost s alkoholem, první sex, první článek.
Poprvé častokrát nevíte jak na to, nevíte, že dvoucentimetrová černá linka + fialové stíny ve 12 není dobrý nápad, že jsou vám rady z Bravíčka "Jak na první polibek" v praxi úplně na hovno, že rum nejsou rychlý špunty, že to kouzelné poprvé určitě nebude nejlepším postelovým zážitkem ve vašem životě a někdy taky nevíte, co poprvé napsat lidem, které vůbec neznáte a proto píšete takový kraviny.


Když se s někým seznámíte, myslím teda na živo, určitě ho nezahrnete informacemi typu vaše oblíbené jídlo, pití, barva, číslo, film, toaletní papír nebo mastička na kuří oka. Na webu je to trošku jinak, když si někde založíte účet často se Vás ptají až na zbytečně moc informací. Kdysi jsem to horlivě vyplnovala a myslela si, jak všechny zajímá v čem spím, nebo čím si utírám zadek. Postupem času zjištuju,že je to většině normálních lidí u pr...jedno. Tak proč tím někoho zatěžovat. :)

Ale tak nebudu zas tak moc hustá a nedostupná :D Proč jsem tenhle blog založila? Ani nevím. Asi proto,že se právě nudím, kdysi mě blogování fakt bavilo (dalo by se říct,že jsem byla jednu dobu i trochu závislá:D), jenže pak přišly jiný zájmy (o opačné pohlaví, alkohol a podobné zábavné věci *liskni si!*) a já se na to vykašlala. Pak jsem asi po roce napsala ze dva články, nikdo po tom ani neštěkl tak jsem se na to vykašlala. Ne že bych ted chtěla opět přestat žít společenským životem, ale blog mi přijde jako takové příjemné zpestření nudného dne, fajn využití volné chvíle, nebo toho, když se vám o prázkách nechce jít spát a zrovna nejdete nikam "pařit" :D.
Je to taky fajn, když se potřebuje vypsat, přijít na jiný myšlenky, nebo máte potřebuje nějakou myšlenku sdělit,ale nikoho nemáte zrovna po ruce. Jo, myslím, že mít blog je fajn:) A snad bude fajn mít i tenhle blog...:)